Opevnění města

Od doby získání Moravy přemyslovci na počátku 11. století byla Olomouc hned po Praze druhým nejdůležitějším střediskem českého státu a tato skutečnost se odrazila nejenom tím, že se stala centrem moravské církevní provincie, ale současně také významným opevněným sídlem údělných knížat z přemyslovského rodu. Ani v dalším dějinném vývoji význam hradu a později královského města neklesal, ale naopak vyústil v jeho vedoucí postavení v Moravském markrabství. V této funkci se Olomouc střídala s Brnem. V obou městech totiž probíhala zasedání moravského zemského soudu i moravského zemského sněmu. Formálně si Olomouc udržela titul hlavního města markrabství až do roku 1782. Současně však Olomouc plnila rovněž důležitou funkci opevněného centra severní Moravy a za tímto účelem byla odpovídajícím způsobem opevněna. Teprve třicetiletá válka a dlouhá okupace města švédským vojskem znamenala zásadní předěl v osudech Olomouce. Na jednu stranu vyvolala trvalý přesun funkce hlavního města Moravy na Brno a na straně druhé zvýraznila význam Olomouce coby pevnosti. Nejstarší zmínka o olomouckém opevnění pochází z roku 1321. Olomouc obklopoval základní systém hradeb s úzkým parkánem, obkročmo situovanými věžemi bran a hranolovými věžemi, které se střídaly s půlkruhovými baštami. Na severu a západě si rovinatý terén vynutil dvojí linii obrany, která byla posílena vodním příkopem. K tehdejšímu systému patřily i z většiny nedochované městské brány a také fortny. V průběhu staletí pak docházelo k dalšímu zlepšování obranného systému. Během válek o habsburské dědictví (pol. 18. století) získala Olomouc po ztrátě Slezska statut hraniční pevnosti. Tento fakt si vyžádal zcela zásadní přestavbu a doplnění stávajícího zchátralého městského opevnění a tak se ve stejné době zásluhou Marie Terezie přebudovala na moderní bastionovou pevnost, která se mohla počítat k jedné z největších a nejdokonalejších bastionových pevností nejen v rámci českých zemí, ale také v rámci celé habsburské monarchie. O století později byl obranný systém města rozšířen o soustavu předsunutých pevnůstek, které zvětšily akční rádius pevnostní posádky a vzdálily hlavní obrannou linii dále do předpolí pevnosti. Olomoucká pevnost byla zrušena dne 9. března 1886, protože ohraničení města hradbami bránilo jeho dalšímu rozvoji. Nedílnou součástí pevnosti byly také kasárenské a jiné vojenské objekty např. Tereziánská zbrojnice, Edelmannův palác, Hanácké kasárny, Vodní kasárny, budova Vojenské pekárny.

Historické fotografie:

www.jsemzolomouce.cz/gallerydetail.aspx?id=173